Larysa Henijušová

(překlad: Františka Sokolová | časopis Plav 4/2007)

7. dubna 1983 zemřela Larysa Henijušová (Ларыса Геніюш / 1910–1983), běloruská básnířka a spisovatelka, československá občanka vydaná do sovětského gulagu. Své verše poprvé vydala během druhé světové války v berlínských běloruských novinách, první sbírka s názvem Od rodných niv jí vyšla roku 1942 v Praze, kdy zde zastávala funkci tajemnice archivu exilové vlády Běloruské lidové republiky. Po převzetí moci v Československu komunistickou stranou byli manželé Henijušovi zbaveni československého občanství a deportováni do SSSR, kde strávili osm a půl roku v gulagu. I tam Henijušová pokračovala v psaní běloruských veršů, které její krajané je pak mezi sebou šířili přepsané na malých kouscích papíru. Po propuštění z gulagu (1956) Henijušová nepřijala sovětské občanství a marně žádala o navrácení do Československa, neboť (jak napsala  v roce 1965) "V plné míře jsem Běloruskou, všem rovnou a neponíženou, byla jenom v Čechách, avšak také jen dočasně…" Nakonec se manželé přestěhovali do Běloruska, kde Larysa Henijušová zemřela. Doposud nedošlo k její rehabilitaci, byť občanský výbor o to opakovaně současnou běloruskou vládu žádá.